Na tuhle dovolenou se máma pečlivě připavila. Strašně chtěla jet do hor, kde nikdy nebyla. Dlouho vybírala ubytování, aby splnila nejrozličnější požadavky celý rodiny. Chtěla děti vypustit z apartmánu rovnou na zahradu na hřiště... Večer sedět u vína, mít kuchyňku na vaření teplých večeří a tak dále... Koupila krosnu na Karolínku a představovala si, jak romanticky budeme chodit po horách.
Většinu z předsevzatého se jí skutečně podařilo splnit. Jen to vláčení dětí po horách myslela, že bude snazší. A tak si zhýčkaná pražská rodina vyjela autem na Pustevny, zaplatila nekřesťanský parkovný, nechala se zbuzerovat šéfem zeměkoule (ehm parkoviště) a vyrazila na Radhošť. Očekávajíce túru, vytáhli naši krosnu a vyrazili slavnému Radegastovi v ústrety. Jaké pak bylo jejich zklamání, když zjistili, že až na vrchol Radhoště vede asfaltová highway, po ní dupe bambilion lidí (asi se sem dočasně přesunul Václavák) a u Radegasta se stojí fronta na fotku, vám snad ani nebudu vysvětlovat. Že originál sochy Radegasta stojí v pražské zoo, jen pár km od našeho domova, už je asi nikterak nerozhodilo.
Jo jo. Život je hořký. Bohužel.
Jdeme na pííívo! A to přímo ke zdroji, do postřižinskýho pivovaru :-).
A je to tady! Ten toužebně očekávaný den, ta tolik vymodlená oslava! Mámina tajná naděje, že na své nejdůležitější přání celého roku zapomenu a spokojím se s nudnou oslavou narozenin doma, definitnvě zhasla asi tak týden před oním dnem D.
A tak se s tátou pustili do díla. Ještěže mám tak početnou rodinu, každej trochu pomohl. Bez Báry a babičky, bez dědova hlídání Karolínky, bez košíčků tety Míly, bez tátových her a máminy organizace by se to prostě neobešlo.
Výsledek stál za to a děti byly nadšené!
