A už lyžuju skoro jako profík!

Stačilo, aby mě vzal táta dvakrát po o a jeli jsme na "hory" kousek za Prahu... A je ze mě pravá a nefalšovaná lyžařka.

Lyžařka

Netvrdím, že sdílím nadšení rodičů pro učení se novým věcem, ale nějaký výhody to lyžování má. Tak předně, nejlíp se jezdí celá sjezdovka s tátou, ten mě totiž  pevně drží, lyže točej samy jedna báseň a dole můžu říct: "To byla jííízda.." Horší to je, když se po mě chce vytváření nějaký snahy, třeba plužit nebo tak. To mě pak velmi lehce začnou zajímat jiný věci - svačinky, pitíčka a mojí nejoblíbenější větou se stane: "Mě to nejde..." Ale žádnej učenej z nebe nespad, ne?

 

Vánoční dárky

Musela jsem být strašně hodná... Dostala jsem totiž obrovskou spoustu dárků. Jednoduše by se dalo říct, že jsem si pod stromečkem rozbalila dvě základní skupiny věcí. Ty, co jsem nechtěla (oblečení, knížky, edukativní hračky... ) a nezajímají mě, jsem rovnou odkládala. Druhá skupina není tak početná, ale zato úplně dokonalá. Byly to přesně ty dárky, o který jsem si Ježíškovi napsala i přes to, že se na to mamka s tátou zrovna dvakrát netvářili. A skutečně - zatím to sice ještě neumím, ale to mi nebrání si maximálně užívat piánko a flétnu. Po Vánocích jsem je vážně nedala z ruky. Nebo třeba myslím, že nebyla noc, abych nešla spát se svým plyšovým krtečkem. A auto na ovládání už narazilo do všech stěn a skříní... No a u lyžařskýho setu jsem ještě nevyhodnotila, jestli je to spíš dárek pro mě nebo pro tátu, ale na hranolkách pod sjezdovkou se cítím být opravdu krásnou a stylovou lyžařkou. To budu v sezóně ještě testovat. Jediná šmouha na vánočním řádění se ale přecejen objevila. Ježíšek zapomněl hůlky, to teda vážně nevím proč.