Vždycky o krok napřed...

Kdo nezdrhá s námi, zdrhá proti nám!

...tak to je moje heslo posledních dní! Jeho jádro pochopitelně tkví v tom, jak vskutku ve vteřině opouštět výchozí stanoviště. Převalovačka - natahovačka - sápačka - půlodvalovačka  a zase sápačka. Tím je zdolaný celý letiště. A pak ze sedu překlápěčka - sápačka - zaháčkovačka o zábradlí a výsledek? Vykláněčka z postýlky. Táta už mi už ale snížil v postýlce dno. Vždycky, když se někam dostanu, naši vymyslej nějakej obrannej fígl. Ale je to jako se zlodějem - jsem vždycky o krok napřed...:-D

Btw. Poslední fotkou bych si dovolila utnout spekulace o dýlce svých pomalu blonďatících se vlásků :-).

Sestřenice

Terezka: Mami, můžu si s Natálkou hrát?
Máma: No... Co myslíš, teto?
Terezka: Natálko, ukaž, jak bych Ti tak nejlépe..., ehm, mohla bych si sáhnout na očíčko? Obvykle do nich ráda strkám prstíčky...
Natálka: Ebu, bbb...
Terezka: Ukaž... A máš takovou malinkou pacičku, že bych si s ní zašmátrala v pusince? Svoje už mám hrozně vokousaný...
Natálka: Eeeeee...
Terezka: Pojď si teda radši ke mě lehnout na bříško, stačí vystrčit hlavičku, je to brnkačka, nechceš poradit? Já bych Ti s tou hlavičkou nahoru pomohla, co myslíš?
Natálka: Trhni si nohou s koníčkama, mě se zrovna teďka nechce.
Terezka: No tak já ještě chvilku počkám, až budeš mít ty pohyby koordinovanější... Přecejenom, uznávám, jsem jiná váhová kategorie :-).

S tetou Janou...

...jsem vždycky středem pozornosti.
...je dycky legrace.
...si užiju pravou dámskou jízdu.
...se můžu beztrestně sápat na stole po vínečku.
...se dozvím vždycky nějakou děsně dospěláckou novinku :-).
...se nemusí chodit brzo spát.

Karlsbad

Je tak těžký se zavděčit. Když dávám najevo svou nespokojenost v autosedačce, není to našim ani trochu po chuti. To bych ještě pochopila. Když ale celou cestu prospím, logicky nespím v noci. A zase si stěžujou. Když by chtěli na delší cestě zastavit (kdyby třeba čistě teoreticky máma potřebovala na záchod), to se zas bojej, že bych se vzbudila, tak táta prostě nezastaví. A zas se to někomu nelíbí...
Ale přesto výlet do Varů stál za to! :-)

Miluju oslavy!

Zaslechla jsem cosi, že si naši kujou zas něco beze mě. Něco o klidu, odpočinku, vínečku a takovejch blbostech, jako by toho doma neměli dost. No to mě vždycky může vzít čert. Odpočinout na chvíli, to beru, ale zaspat celej mejdan? Ani náhodou. Rozhodla jsem se, že na Silvestra vstávám již ve 23:56 a nenechám si ujít nic z oslavy příchodu nového roku, přípitku, ohňostroje. Doufám, že už naši pochopili, že vždycky nám bude dobře, jenom když jsme všichni spolu.

Sváteční návštěvy

Tak třeba s Liduškou jsem se musela přijet hned pochlubit babičce. A co teprv Natálce, té jsem musela prozradit nějakej ten fígl na tetu, jsem totiž už taaak velká, životem protřelá, všude jsem byla a všemu rozumim. Jo a do všeho strkám nos (nebo pacičky). Tak se cítím být povinována předat mladším pár dobře míněných rad.

Vánoce

Prožila jsem svý první Vánoce. Byly krásný, náročný a dlouhý. Dostala jsem spoustu skvělýho balicího papíru a hodně mašliček a nějaký ty fajn šustivý igelity. No a pak taky nějaký hračky, s těma jsem si začala teda hrát až pozdějc, to dá rozum :-).

Velká vana

Představte si bazén jen pro sebe, místo, kde můžete kopat nožičkama vesele jak se vám zlíbí, máchat ručičkama, až si vodu nacákáte všude možně včetně očiček, plavat s kachničkama (jsou teda o dost rychlejší), bejt kolmo i podélně... A stále mít kolem sebe spoustu místa a spoustu vody! A já to mám najednou každej den!

Zubiska

Poslední dobou, začalo to tak někdy před Vánoci, jsem měla dost často takový mrzutý nálady... Znáte to: "Ani jíst mi nechutná... Ani spát mi nechutná..." Dopoledne jsem přestala spát úplně, odpoledne mi to vydrželo jen chvilku a každej druhej večer jsem radši samou mrzutostí z postýlky hupsla rovnou zpátky tátovi do ruky. Ve vzácných chvilkách, když mě přecejen přepad úsměv, máma začala s novou hrou: "Ukaž zubiska...!" Při hře "Ukaž se... Kde jsi? Já Tě nevidím... Kuk!" je to jednoduchý, kouknu, vykouzlím svůj dokonalý úsměv a máma je nadšená. Ale co teď, ukaž něco, co Tě bolí, ale ještě to nemáš? Babo raď. Nakonec to máma stejně našla. Táta to chvilku bojkotoval a tvářil se, že rostou nejdřív horní a máma vidí trávu růst, ale máma u mě dole v pusince fakticky našla pravý a nefalšovaný - ZUBISKO. Hned se mi líp usínalo. Vystoupila jsem zas o stupínek výš, přestali mi doma říkat Bezzubko, chvíli jsem byla Jednozubka a teď jsem novopečená Dvojzubka.