S tátou je dycky něco navíc

Mámu je dycky dobrý mít nablízku, ALE...

Ve vaně je s tátou mnohem větší zábava.

Hraní v pokojíčku s tátou vždycky dostane úplně jinej rozměr.

S tátou je zaručeně lepší večeře.

Hvězdička

Kamkoli přijdu, sklízím úspěchy. V obchodě se na mě všichni usmívaj a pokladní většinou kromě účtenky přidaj i nějakou hlášku o mojí roztomilosti. Na oplátku většinou máma s omluvným výrazem dodává, že to, co paní zrovna markuje, byly původně tři rohlíky místo dvou nebo že ten pytlík drobečků byl původně šáteček.
V autobuse obvykle dělám šibalsky kuk po všech mužských a standardně rozesmívám minimálně půlku osazenstva svým poskakováním (v kočáře nevyydržím ani minutu) na tom bezva sklopným sedadle a komentováním veškerého dění za okny autobusu (nejčastejc vykřikuju "autóóóó"). V týhle fázi už se většinou někdo neudrží a začne mámě vysvětlovat, jak má krásnou a šikovnou holčičku. Máma by se sice chtěla hrdě usmát, ba dokonce pýchou dmout, ale vzhledem k tomu, že většinou jednou rukou drží v zatáčkách kočár, druhou mě a nohou drží to skvělý sedadlo, aby mě nerozmáčklo, se omezí jen na letmý úsměv s tím, že ta úžasná holčička umí bejt chvílema i takovej malinkej rošťák. 
A co teprv na hřišti - poslední dobou je tam sice problém někoho potkat (to všichni dřepí pořád doma?), ale když už se tam přecejen někdo najde, tvořím svá první přátelství. Začnu tím, že si omotám kolem prstu rodiče ostatních dětí, nejčastěji nějakou málo srozumitelnou, ale přesto výmluvnou průpovídkou. Pak následuje rychlá konverzace typu, to je ale krásná holčička nebo jakej mám hezkej šáteček. Pak rozpůjčuju svůj nepřebernej arzenál hraček na písek (kromě lopatky je beztak nechávám ladem) a vytasím se na ostatní svým hustokrutým bábovkovým tyranosaurem rexem od strejdy, což je ovšem i pro starší děti vyšší dívčí. A jakmile se objeví někdo obzvlášť sympatickej, stvrdím nově nabyté přáteství pusinkou.  

Máma pak doma tátovi obvykle říká, že je z toho jeho rozmilýho děvčáka nějaká unavená.