Drobné domácí radosti II.

 

Pařmenství máme prostě v genech...

Paříme za všech okolností:
...na zahradě se vším, co není přišroubovaný...
...na stromech...
...se skvělýma Bářinýma dortama...
...s těhotnou Pavlou v den jejího termínu :-)

Trénink

Myslím, že právě tak akorát nastala chvíle, abych Vám obšírnějc vysvětlila, jak to chodí u táty na tréninku. Poslední dobou tam totiž chodím tátu trénovat. Samozřejmě jsem začla odpoledním tréninkem, pochopitelně. V šest ráno na to tak nějak nejsem naladěna. A kromě toho, máma je tou dobou absolutně off. Tu já tam totiž potřebuju jako tzv. asistenta trenéra. Takže k věci. Trenér musí mít v prvé řadě na bazéně patřičnou obuv - crocsíky patří mezi ty nejstylovější. Většinou se sice od asistenta nechávám nosit, ale co kdybych musela narychlo někam docapkat? A samozřejmě župan - dokážete si představit trenéra bez županu? Od náhodně nachomýtnuvších se spolužupanovců jsem ještě vypozorovala, že bych možná mohla do budoucna potřebovat stopky - to ještě proberu s asistentem. 
Dneska jsem se trochu zdržela mírným promenádováním mezi ostatníma, ale nemám na ně ještě tak mocný vliv, takže zůstali ve velkém, nepřívětivém a zřejmě dost studeném bazénu (naštěstí jsem tam ani prstíček nesmočila). Tátu jsem ovšem převelela do vířivky. Na zahřátí jsem mu uložila mírný hopsání, pohupování, občas aby nevyšel z rytmu, tak jsme přidali i nějaký to cákando. Jako druhou fázi většinou volím vyhazování do výšky, v tom je opravu dobrej. V závěrečný fázi tréninku mě většinou přemůže hlad nebo únava (nebo obojí), zadám tátovi už jen tak na protažení pár kilometrů ve studeným bazéně a zavelím asistentovi odchod. 
Jo a trenér má samozřejmě nárok na auto, takže ten, kdo jde poslední, jede autobusem :-).