Rostu jako z vody

Výlet bez výletu

Naši mě vzali na výlet. A protože pršelo, z výletu nebyl výlet, ale jenom cesta autem. I tak byla prej mise úspěšná.

Až budu velká...

...tak se vdám :-). Máma říká, že nejdůležitější je vdát se dobře. A vdát se dobře znamená i dobře vybrat. A dobře vybrat znamená toho hodně zkusit. A hodně zkusit znamená začít brzo. Doufám, že i za pár let z toho bude mít táta takovou legraci :-)...

S tátou je dycky něco navíc

Mámu je dycky dobrý mít nablízku, ALE...

Ve vaně je s tátou mnohem větší zábava.

Hraní v pokojíčku s tátou vždycky dostane úplně jinej rozměr.

S tátou je zaručeně lepší večeře.

Hvězdička

Kamkoli přijdu, sklízím úspěchy. V obchodě se na mě všichni usmívaj a pokladní většinou kromě účtenky přidaj i nějakou hlášku o mojí roztomilosti. Na oplátku většinou máma s omluvným výrazem dodává, že to, co paní zrovna markuje, byly původně tři rohlíky místo dvou nebo že ten pytlík drobečků byl původně šáteček.
V autobuse obvykle dělám šibalsky kuk po všech mužských a standardně rozesmívám minimálně půlku osazenstva svým poskakováním (v kočáře nevyydržím ani minutu) na tom bezva sklopným sedadle a komentováním veškerého dění za okny autobusu (nejčastejc vykřikuju "autóóóó"). V týhle fázi už se většinou někdo neudrží a začne mámě vysvětlovat, jak má krásnou a šikovnou holčičku. Máma by se sice chtěla hrdě usmát, ba dokonce pýchou dmout, ale vzhledem k tomu, že většinou jednou rukou drží v zatáčkách kočár, druhou mě a nohou drží to skvělý sedadlo, aby mě nerozmáčklo, se omezí jen na letmý úsměv s tím, že ta úžasná holčička umí bejt chvílema i takovej malinkej rošťák. 
A co teprv na hřišti - poslední dobou je tam sice problém někoho potkat (to všichni dřepí pořád doma?), ale když už se tam přecejen někdo najde, tvořím svá první přátelství. Začnu tím, že si omotám kolem prstu rodiče ostatních dětí, nejčastěji nějakou málo srozumitelnou, ale přesto výmluvnou průpovídkou. Pak následuje rychlá konverzace typu, to je ale krásná holčička nebo jakej mám hezkej šáteček. Pak rozpůjčuju svůj nepřebernej arzenál hraček na písek (kromě lopatky je beztak nechávám ladem) a vytasím se na ostatní svým hustokrutým bábovkovým tyranosaurem rexem od strejdy, což je ovšem i pro starší děti vyšší dívčí. A jakmile se objeví někdo obzvlášť sympatickej, stvrdím nově nabyté přáteství pusinkou.  

Máma pak doma tátovi obvykle říká, že je z toho jeho rozmilýho děvčáka nějaká unavená.

Podzim

Podzim je špatný období. Nechci si tak úplně stěžovat, pravda, bylo dlouho babí léto, že se máma i v říjnu odhodlala vytáhnout motorku a jela si na vejlet (zcela beze mě...) a nechala nás s tátou doma samotný (konečně jsme měli taky chvíli pokoj...). Ale už je pošmourno a jeden by nevěděl, co si počít s volným časem (máma by teda dycky věděla... Ale plýtvat volným odpolednem na obyčejný spaní prostě nemůžu tolerovat). A co na podzim děláte vy?

Kdo je kdo?

Já jsem ta se světlými vlásky a roztomilým kukučem. Natálka je ta se světlými vlásky a pokaždý usměvavá. Která je která?

Všem návštěvám

Všem návštěvám, pozvaným mimopražským světoběžníkům, kamarádům všeho druhu, náhodným pocestným a všem ostatním čtenářům tohoto blogu bych chtěla oznámit, že odteď již opravdu mohou odhodit stud i veškeré ostatní zábrany a přijet přespat. 
Dostala jsem totiž k svátku svůj vlastní, a to hned dokonce rozkládací, gauč. A protože rozhodně nejsem lakomá a chodím (takřka) se srdcem na dlani (vždycky se ráda podělím o ožužlanej rohlík, nakousanou piškotu nebo oslintanou kostičku lega), ráda všem svůj nový gauč předvedu a půjčím.
Nutno podotknout, že gauč nabízí opravdu pestré využití, z čehož obyčejné sezení je až tou poslední (nejméně využívanou) činností. Nejlepší relax (tzv. gaučing) si člověk užije, když gaučuje zejména hlavou napřed, popřípadě se do gauče zavře jako do krabičky, ale nepohrdnu ani překlápěcím gaučingem. Musím přiznat, že gaučing není tak bezbolestná disciplína, jak by se na první pohled mohlo zdát. Když v rozletu člověk potká například dlaždičku nebo zeď, může gaučování i zabolet.
Takže milé návštěvy, i když nemáme obývák, není problém Vám u nás rozložit gauč :-)!

Postelové zákony

Máma dopoledne. Lítá od jednoho k druhýmu, od nočníku k vaření... A v hlavě se jí rýsuje sobecký plán, čím se bude zabývat v době mého dopoledního spaní.
Zákon číslo jedna: Nenechat se do postýlky ani uložit. Popřípadě se z ní zase hodně rychle vykřičet.

Táta s mámou večer. Po večeři, unavení, plánují si každý řešit svoje drobné starosti nebo mluvit o nedůležitých věcech, o kterých jistě mohli diskutovat celý den.
Zákon číslo dva: Vůbec neusnout. Nechat se uložit do postýlky, vypít svoji večerní dávku, na 10 minut být ticho a pak - vystřelit zpátky k našim. 

Táta s mámou hodně pozdě večer. Ulehnou, zachumlají a přitulí se k sobě. Špitají si něco na dobrou noc a po celým dnu se vyloženě těší na spánek.
Zákon číslo tři: Probudit se a neúnavně se dožadovat pozornosti a když ne pozornosti, tak alespoň mlíka.

Táta s mámou ráno. Z nepochopitelných důvodů mají ještě noc.
Zákon číslo čtyři: S co nejlíbeznějším úsměvem (a za pomoci lomcováním postýlky, stěhováním postýlky od zdi, broukáním neidentifikovatelných melodií a pouštěním hudebních hraček) začít den už tak mezi šestou a sedmou.

Každý svého štěstí strůjcem

Bilance blížícího se konce sezóny:

Počet pádů - já vedu.

Návštěva cizích zemí - táta vede (příště jedu s Tebou, i kdyby se máma na hlavu měla postavit).

Počet najetých kilometrů - tady to bude dost těsný, já  jezdím každej den, nejvíc mezí osmou a desátou večerní křížem krážem celým bytem. Táta se to pak marně snaží dohnat jedním víkendovým výletem. Ale někomu počasí brzo utne tipec... A já to nejsem :-).

Tátovi bylo třicet...

Je to hrozný, ale je to tak. Říkáme mu s mámou staroušku, zejména když přijde utahanej z tréninku a nestihne si v práci moc odpočinout. Nebo když přijede z volného (rozuměj takového, kde si může dělat, co chce, spát, kdy chce, nemusí se o nikoho starat) vejletu. To se jeho stáří projeví v té nejhorší možné kombinaci s lehkomyslností - promrhá totiž, ano, řekněme to naprosto otevřeně, vyplýtvá dvě noci bez mého roztomilého nočního uplakaného neštěstíčka, na bohapusté popíjení, ba co víc, na přetřásání tisíckrát přetřesených historek a dalších motorkářských světaproblémů. A přijede s naprosto mylnou představou, že si doma odpočine. Heh! :-)

Vlakem...

Idea: 

Pojedeme nějakým pozdějším vlakem, Terezka bude po celým odpoledni venku unavená, sklopíme ji na spinkání a pravidelný rytmus přejíždění pražců bude to nejlepší možný udrndání...

Realita:

Když to tátové vezmou do svých rukou

Běžný odpoledne s mámou si bejvaj dost podobný. Většinou hřiště, nákupy, vaření (nepříliš často), uklízení (zbytečně často), hraní a tak dále. Když ale přijde na řadu odpoledne, který řídí táta, má to mnohem větší grády. Jakýpak vaření, když už je v restauraci uvařeno? Jakýpak nakupování, když nám všechno přinesou? Jakýpak uklízení, když to za Vás uklidí? Jakýpak cestování na hřiště, když je přímo na zahrádce? Prostě paráda!

 

Odpoledne s tátama prostě nemaj chybu!

 

Řečeno slovy klasika (rozuměj - strejdy Dana): "Tatínci nejen, že vzali na svá bedra hlídání a výchovu svých milovaných ratolestí, ale ještě při tom zvládli společenskou konverzaci a péči o svůj dehydrovaný organismus, kterému hrozila smrt žízní. Jak jsme s Martinem dokázali, někteří výjimeční muži dokážou dělat současně několik věcí zcela plnohodnotně :-)."

 

 

Jak to chodí na dovolený

Na dovolenou lidi jezdí proto, aby...

...si odpočinuli. Proto táta od rána nosil desítky tašek do auta (trvalo to celý dopoledne a stejně nebylo plný), montoval kola a než jsme vyjeli, musel si dát sprchu.

...něco viděli. Proto ta kola ujela 800 km, abychom s nima najezdili sotva 60 km.

...si to užili. Proto jsme si vybrali penzion, kde bylo nesnesitelný dusno a nedalo se vyvětrat.

...se dobře najedli. Proto jsme si v Břeclavi vyhlídli stylový Irish Pub, kde měli super burgry a točili Starobrno.