Kde je táta?

Moc ráda si s mamkou prohlížím fotky. A nejradši na nich mám samozřejmě sebe. Takže když zabrousíme do fotek před mým letopočtem - ano, moc mi to neštimuje, ale máma říká, že svět sice existoval, jen na něm nebylo nic tak krásný a sluncem zalitý jako po mém letopočtu (takže to považuju za období nudy a zahálky) - pořád mi to nějak nedá: "Mami, kde máte mě?" Odpovědi typu: "To jsme tě přece ještě neměli..." se mi zdají neustále nedostatečné, tak se máma odhodlá k názornýmu příkladu. Fotka, na který zřejmě snědla velký nafukovací míč, mi opravdu vyrazila dech. Problematiku mýho letopočtu tak vmžiku nahradila otázka daleko palčivější: "Mami, tys mě spapala? Já jsem spapaná?" S hrůzou odcházím pryč. "Neboj, beruško, pan doktor tě vyndal..." No tak tos moc nevylepšila, mami, pomyslím si a vpomínám na Karkulku, té se to prej stalo taky.

A kde je vlastně zase celej víkend táta? Taky spapanej? 

Tři...

Tři roky, tři svíčky (třikrát sfoukávaný), tři dorty, tři oslavy...