Podzim

Podzim je špatný období. Nechci si tak úplně stěžovat, pravda, bylo dlouho babí léto, že se máma i v říjnu odhodlala vytáhnout motorku a jela si na vejlet (zcela beze mě...) a nechala nás s tátou doma samotný (konečně jsme měli taky chvíli pokoj...). Ale už je pošmourno a jeden by nevěděl, co si počít s volným časem (máma by teda dycky věděla... Ale plýtvat volným odpolednem na obyčejný spaní prostě nemůžu tolerovat). A co na podzim děláte vy?

Kdo je kdo?

Já jsem ta se světlými vlásky a roztomilým kukučem. Natálka je ta se světlými vlásky a pokaždý usměvavá. Která je která?

Všem návštěvám

Všem návštěvám, pozvaným mimopražským světoběžníkům, kamarádům všeho druhu, náhodným pocestným a všem ostatním čtenářům tohoto blogu bych chtěla oznámit, že odteď již opravdu mohou odhodit stud i veškeré ostatní zábrany a přijet přespat. 
Dostala jsem totiž k svátku svůj vlastní, a to hned dokonce rozkládací, gauč. A protože rozhodně nejsem lakomá a chodím (takřka) se srdcem na dlani (vždycky se ráda podělím o ožužlanej rohlík, nakousanou piškotu nebo oslintanou kostičku lega), ráda všem svůj nový gauč předvedu a půjčím.
Nutno podotknout, že gauč nabízí opravdu pestré využití, z čehož obyčejné sezení je až tou poslední (nejméně využívanou) činností. Nejlepší relax (tzv. gaučing) si člověk užije, když gaučuje zejména hlavou napřed, popřípadě se do gauče zavře jako do krabičky, ale nepohrdnu ani překlápěcím gaučingem. Musím přiznat, že gaučing není tak bezbolestná disciplína, jak by se na první pohled mohlo zdát. Když v rozletu člověk potká například dlaždičku nebo zeď, může gaučování i zabolet.
Takže milé návštěvy, i když nemáme obývák, není problém Vám u nás rozložit gauč :-)!

Postelové zákony

Máma dopoledne. Lítá od jednoho k druhýmu, od nočníku k vaření... A v hlavě se jí rýsuje sobecký plán, čím se bude zabývat v době mého dopoledního spaní.
Zákon číslo jedna: Nenechat se do postýlky ani uložit. Popřípadě se z ní zase hodně rychle vykřičet.

Táta s mámou večer. Po večeři, unavení, plánují si každý řešit svoje drobné starosti nebo mluvit o nedůležitých věcech, o kterých jistě mohli diskutovat celý den.
Zákon číslo dva: Vůbec neusnout. Nechat se uložit do postýlky, vypít svoji večerní dávku, na 10 minut být ticho a pak - vystřelit zpátky k našim. 

Táta s mámou hodně pozdě večer. Ulehnou, zachumlají a přitulí se k sobě. Špitají si něco na dobrou noc a po celým dnu se vyloženě těší na spánek.
Zákon číslo tři: Probudit se a neúnavně se dožadovat pozornosti a když ne pozornosti, tak alespoň mlíka.

Táta s mámou ráno. Z nepochopitelných důvodů mají ještě noc.
Zákon číslo čtyři: S co nejlíbeznějším úsměvem (a za pomoci lomcováním postýlky, stěhováním postýlky od zdi, broukáním neidentifikovatelných melodií a pouštěním hudebních hraček) začít den už tak mezi šestou a sedmou.