pátek 9. prosince 2016

Mikulášský vlak

Celkem neohroženě jsem nastoupila do vlaku plného uhlí, čertů a při průjezdu tunelem i tmy... A nebála jsem se. Když jsem uslyšela chřestění čertova řetězu, pořád jsem se nebála. A když si k nám čert přised, ptal se mě na moje zlobení, maloval mi šmouhy po tváři a strkal mi nohu už už do pytle, ani tak jsem se nezačla bát. Dokonce bych řekla, že máma se o mě bála víc. Sebevědomě a s jistotou jsem čertovi vysvětlila, že zlobím jen maličko a že si zuby čistím (a mamka to jenom kontroluje). Takže pohoda.
Máma jen nevěřícně kroutila hlavou, kam se poděl její strašpytel... A mou nebojácnost si vysvětluje tím, že mi jednou ve slabý chvilce neprozřetelně slíbila, že mě čertovi nikdy nedá a že já tomu bezmezně věřím... Ale já už přece dobře vím, že je to jen habaďůra na strašení dětí! Když Mikuláš s andělem přišli u babičky v Jablonný, netrvalo dlouho a prokoukla jsem v nich babičku s dědou!


úterý 22. listopadu 2016

Den páry

Den páry není o tom, že někdo z rodičů bouchne jako papiňák, den páry jsou mašinky a zase mašinky a ještě auta :-). Myslím, že jsme si to s tátou fakt užili.


pondělí 10. října 2016

Vzhůru na permoníky!

Nějak jsem si poslední dobou zvykla se každý ráno zeptat: "A kam pojedeme dneska na výlet?" A když zrovna odpověď nezní: "Do školky...", tak to vždycky stojí za to.



neděle 2. října 2016

Poslední hezký dny...

...v září jsme měli strávit s Matýskem a ostatníma dětma v Orlických horách, ale jaksi jsme se tam nevešli. A stejně tak rychle jako jsme přijeli, tak jsme taky odjeli. Táta se mi to ale snažil vynahradit, každý ráno jsem se ptala: "Kam pojedem dneska na výlet?" a každej den byla odpověď jiná...




Za babím létem

Dneska byl tak upršenej den, že je ideální čas ohlédnout se za babím létem. Mojí nejoblíbenější větou tohoto výletu bylo "Já už to asi neujdu..." a "Já chci do auta..." A s těmahle dvěma větama jsem si celkem obstojně vystačila dokonce i skoro celých 7,5 km. Naštěstí to z fotek není ani slyšet, ani poznat...:-)


neděle 4. září 2016

Nymburské posvícení

Když chcete zriunovat babičku, vemte ji na obří pouť :-).

 




Srpen

V srpnu se toho moc nestalo :-). Střídala jsem babičky a dědu Vaška, bazén a zmrzlinky, jednou jsem jela s tátou trénovat do Liberce, nic jiného nás ale z letní pohodičky nevytrhlo.
Jednou jsme se cestou od babičky vydali do podívat do Koněpruských jeskyní. Skřítky ani draky jsem tam neviděla, jediný, co si od paní průvodkyně pamatuju, je, že si tam v jedný díře pán zlomil nohu. A ta část jeskyně je po něm pojmenovaná (tzv. Letošníkova jeskyně). Nevím, která část, ani nevím to jméno, ale mám velkou starost o to, jestli ho ta nožička pořád nebolí.


úterý 26. července 2016

Za Rumcajsem a princeznou Evičkou

Miluju pohádku o Rumcajsovi! Rumcajs vypadá jako táta, je to lump jako táta, tak mu říkám táta. A Manka je moje mamka. A nenechám si to vysvětlit. Hádejte, kdo je Cipísek? :-)


pondělí 11. července 2016

Ochotnice

Prinzeznička na bále,
poztrácela korále.
Její táta je nemocný král,
Honzíku, ty máš dobré nápady,
přines nám ty korále.
Honzík běžel nahoru,
nakopal tam bramborů.
Přinesl je před krále,
tady máte ty korále...

 

Kolínská řepácká...

Kdybyste se chtěli projet po úrodném rovinatém Polabí, vyberte si na to nějaký vhodný slunečný den. A jelikož je tato oblast až nepříjemné placatá, vyberte si den maximálně větrný. Dejte si v tom tak 40 km a potom se kolínskou řepařskou drážkou nechte odvézt ještě dál od domova... A kdyby Vám to jóó nestačilo, vemte si sebou i našeho tátu.


Svět se skládá... ze špuntů od sektu!

Slíbili mi výlet, hřiště a zmrzlinu. Ráno jsme klasicky nestíhali, zácpa, zúžení, samý zdržování. První zastávka Domažlice. Máma poctivě projezdila celý (a nebylo to tak těžký) Domažlice, hřiště nikde. Zmrzlina nikde. Co je to za město, tyhle Domažlice? Hurá benzínka, tam maj zmrzku vždycky. Jen to hřiště se nějak odsouvá. 
Další spěch a další zastávka. "Mami, jsme v muzelu? Hurá..." "Jasně, beruško, jsme v muzeu plným lahví..." K ochutnávce vína nám dali na kostičky chleba, sýr a vodu. Víno nepiju a sýr nejím. Hádejte, co v tomto výletním dni bylo mým obědem...:-)
I mamce se mě zželelo a slíbila mi hranolky. To slovo s nábožnou úctou opakuju a pro jistotu se ptám: "S kečoupkem, jo?" Krásný výlet!