Máma se prostě a jednoduše rozhodla, že se stane kariéristkou. To v běžný praxi znamená, že si každej den chodí odpočinout do práce k počítači, zato odpoledne se musí najednou všechno stihnout. A co hůř, o víkendu se doháněj procházky tím, že se udělá nějakej nepromyšlenej hurá vejlet, kterej zaručeně bude stát za to.
Naposledy jsme takhle neuváženě vyrazili na Říp. Nejenomže nikoho nenapadlo, že cesta vede strmě vzhůru a žádný ťapkání po vrstevnici se konat nebude, ale ze zásady naši neplatí parkovný, tak jsme si cestu protáhli ještě o louku u zvířecího hřbitova. To byste nevěřili, jakej tam je o víkendu nátřesk, větší než na Václaváku. Takže náš výlet začal nasazením pietních výrazů, přičemž já jsem v soucitných obličejích vyloženě mistr...
Sotva se dovlečete nahoru, tak na tý naší slavný Mekce najdete jenom kadibudku. A sotva se dosypete dolů, nenajdete rozumnou hospodu. Prostě zase jeden den, kdy jsme si mohli s úspěchem říct, že to zase stálo za to.
Strejda Polis říká, že je opravdu krásnej pocit, když jde skloubit masakrální MZ pařba s rodinným víkendem.
Máma: Jít do práce? Zkusit školku? Jakou? Kdo se bude o Terezku starat? Kolik tam je dětí? Jak to zvládne? Jak to zvládnu já? Jak to všechno stihnem? Co budem dělat, když to nestihnem? Co když tam bude brečet? Co když já budu bez Terezky brečet? Co když bude často nemocná? Co když se ode mě ráno nebude chtít odloučit?
Já: "Hurá, školky, nápad... dobrej." Tak takhle se budím každý ráno, když mám jít do školky. Občas se s tímhle nápadem budím i v neděli. Když máma s tátou použijou zaklínadlo o školce, jsem ochotná se i vcelku rychle a bez debat učesat a oblíct. Sotva si vezmu v šatně bačkůrky, vystřelim do herny a našim tak tak stihnu řict pa. Okamžitě mám zcela jiný starosti. A asi mě tam maj rádi, pořád mě chválí a rozvíjí moje dovednosti. Až tady jsem například zjistila, že jsem talentovaná malířka, což se snažím mámě doma ukázat. Jenže než stačím nakreslit něco velkolepýho, stojí za mnou a omezuje mou tvořivost ze zdi jen na papír. Aspoň že v tý školce mi rozumí. Teda až na Gregora, je s ním sice legrace, ale je to Skot a já mu teda nerozumím vůbec.
Táta: Kde to je a kolik to stojí? Odvedu ji, přivedu ji a postarám se o ni.
