A máme po legraci

Jestli se ptáte, proč už jsme sem dlouho nic nepsali, tak je to proto, že už máme definitivně po srandě. Skončila jedna bezstarostná etapa bezpečného ležení našeho krásného malého miláčka, který vždy zůstal víceméně tam, kde byl odložen. 1. listopadu si Karolínka poprvé sedla, zkoušela to teda ve vaně, takže to byl sed na vteřinu a zbytek byla jízda po namydleném zadku. Velmi záhy se z původního plazení stalo regulérní lezení a ještě rychleji se z toho lezení stal fofr tam, kde nemá být. Už se nám umí schovávat v šatně, štelovat vysouvací židle u počítačů, krást bačkory (v tom má obzvlášt zálibu), otvírat dvířka a šuplíky v kuchyni a co nejhůř, naučila se mi bořit domečky z lega. Nic naplat, z miminka, které bych nejradši samou láskou zulíbala, se pomalu a jistě začíná stávát těžká konkurence. Ještěže já narozdíl od Karolínky umím mluvit a neváhám na ní s patřičnou intenzitou aplikovat všechny výchovný a poučný věty, který sama s nelibostí musím poslouchat...

Pozdrav z Helloweenu