Jak nakrmit kačenky

...ještě zvířátka doskládat, kohout dělá kchchch... a kráva dělá pchů, kočka dělá mňam, jakobyste to neznali, to už všechno dávám levou zadní, ještě dospat dopolední spinkání, ještě se vypořádat s obědem, to obvykle trvá, jelikož od něj musím několikrát odběhnout, párkrát se schovat za ledničku, občas udělat stojku na koberci, sakra zase brambory, ty nemám moc ráda, takže s nima musím nutně namazat stůl, no ne, zapomněla jsem si vzít pár kostek z mašinky, když už nic, tak se s nima dobře mlátí o sklo, pak má člověk takovej lepší pocit, když říká svůj názor, respektive své důrazné ne-e... No a to už teď v zimě (a to je dost otrava) sluníčko pomalu odchází, takže je vážně nejvyšší čas jít na nedělní procházku. Nakrmit kačenky, aby přece chudinky pi-pip neměly hlad. Táta nás pohání, vezmem kočár, přece abych se měla čeho držet a kačenkám kam dát rohlík. Táta by rád ještě to sluníčko stihnul, ale já už tuším, že to zas moc nevyjde. Tak kdy dáme těm kačenkám hami ham? Koukám na ně, počítám je, snažím se zachytit rozdíl mezi kačerem a kačenkou, máma se snaží vysvětlovat, konečně chápu - kačer je pipi a kačenka musí být tudíž pipi? A proč jim nedáme ten rohlík? Aha, než jsme se vyhrabali ven, tak stejnej nápad měly celý Čimice, kačenky se sotva vlečou a romantickej rybníček vypadá jak velká pekárna. No stejně už zapadlo sluníčko, takže tu procházku trochu zkrátíme, že jo...