Tesa a Ma

V jakémsi idylickém horském penzionu kdesi na konci světa se při snídani dali do řeči dva pidižvíci. A vypadá to, že se hledali tak dlouho, až se našli.

Terezka: Ma! Ma!
Matýsek: Tesa!
Matýsek (směrem k motorkám): Mňak!

Oba zároveň úprkem nasedají na motorku a uhánějí směrem ke švédským stolům.

Máma 1: Terezko, pojď si dát snídani, podívej, křupinky.
Terezka: Ne.
Máma 2: Matýsku, pojď se najíst, rohlík se šunkou.
Matýsek: Ne. 
(Vzhledem ke své nebývalé výšce se ale příležitostně může šunkou obsloužit ze švédského stolu sám.)
Máma 1 (rezignovaně): Tvoje smůla.

Oba zároveň se prohánějí po restauraci ve stylu kudy ona/on, tudy já.

Terezka: Hop!
Matýsek Hop! Hop!

Oba zároveň s výskotem skáčou uprostřed restaurace jak o život.

Terezka: Koukej!
Matýsek: Jééé!

Oba se zároveň derou na parapet skotačit, koukat z okna, nejlépe pak zamotávat se do záclony.

Matýsek: Tesa! Tesa, hača!

Oba si zároveň rozloží svou židli u dětského stolku, založí ruce a ostentativně vyloží nohy na stůl.

Máma 1, máma 2, táta 1, táta 2: Jdeme na boby!
Matýsek: Ne!
Terezka: Ne!

Oba zároveň se odmítají pustit svých motorek. Vivat, drahá zábavo na sněhu!