Sníh

Konečně! Táta na něj čeká celou zimu a v Praze skoro nebyl. Přitom se na něj táta s mámou tolik těšili. Tak jsme mu jeli naproti, v Jeseníkách prej nějakej napadl. Tak jsem čekala naprostou bombu.
Hned dopoledne jsme s Matesem vyběhli před chatu, že vyzkoušíme boby. Jasně, jenže první kontakt "tělo na tělo" se sněhem nebyl zrovna ideální. Dost blbě se v něm chodí, rukavice nesnáším, takže jsem si do něj párkrát hrábla ručičkama, na to, že v něm má bejt zábava, je dost studenej. Nejsem si jistá, možná mi byla zima, možná jsem měla hlad, ale sníh se pro mě stal synonymem pro všechno bezpráví na světě. Néé, éé... Pchchch... Přes slzičku zahlídnu, že Mates má lepší boby. A vzhledem k tomu, že na sníh si udělal podobnej, ne-li stejnej, názor, v mžiku vyhodnotím situaci a naznám, že pokud se mám se sněhem skamarádit, bude to na jeho bobech. Dávám sněhu malou šanci.