Změna je život

Zhruba před měsícem máma rozhodla, že jsem už dost velká holka na to, abych se obešla bez plíny. Je fakt, že občas se bez ní obejdu tak dokonale, že si ani nevzpomenu, že ji vlastně nemám. A během dne vyměním klidně i několikery "kalo" (kalhoty). Ale jinak jakmile řeknu "kaka" (to obsahuje uplně vše, k čemu se nočník dá využít), tak se svět na chvilku zastaví, všechny činnosti ustanou, všechno všem z ruky vypadne a utíkáme na nočník. Když pominu občasný planý poplachy a občasně mokrý kalhoty, dalo by se říct, že se opravdu bez plíny obejdu.

Od Vánoc jsem byla zároveň zbavena tolik nenáviděné jídelní židličky, kterou jsem s každým jídlem vytrvale víc a víc ignorovala, až jsem si vydobyla jistou pozici u stolu. Konečně jsem se při společných snídaních stala plnohodnotným společníkem jak způsobem stolování podle nejpřísnějších pravidel etikety (bez neustálého ťukání hrníčkem na zdraví se nikdo nesmí napít a bez ubrousku se nikdo neobejde), tak konverzací o nejdůležitějších aktuálních tématech (obvykle k tomu z rukávu vytáhnu ham, mňam, hapa, kuli, auto nebo tam). O ničem jiném beztak nemluvíme. Prostě jako že vemem auto a pojedem tam... Někam. A tak.

A poslední dobou mi přijde, že i kočár je pro malý děti, tak v něm dost vytrvale odmítám jezdit. Motorka je mnohem variabilnější z hlediska toho, co zrovna chci prozkoumat a rychlejší, když chci vzít dráhu. 
Podtrženo a sečteno, můj názor je čím dál tím víc vidět a slyšet :-).