Vánoce

Tahle zima se vyznačuje jedním typickým jevem. Teda spíš nejevem. Marně s tátou totiž nejmíň od Vánoc vyhlížíme sníh. A vyhlížíme ho pořád. Táta mi nachystal boby, ale celou zimu jezdím venku spíš na motorce. I ty Vánoce byly takový namísto akčně sněhových spíš ospale mrzutý. Štědrej večer jsem se ještě držela, vybalila všechny dárky a prozkoumala jejich funkce a možnosti, ale hned ráno mě to úplně odrovnalo. Horečka, pár dní pospávání, tulení se s našima v posteli, medikamenty ze všech stran a žádný jídlo. Když už to vypadalo fakt vážně a naši se odhodlali dojet na pohotovost, odrovnal je stav a přístup českého zdravotnictví. Se zaklapnutím dveří pohotovosti byli naši o něco klidnější a doma se rozhodli léčbu štrajchnout zdravým selským rozumem a půlku doporučených věcí do mě beztak nenacpali. Proti kapkám a sirupům, odsávačce a spreji do nosu totiž bojuju tak srdnatě, že přeperu tátu s mámou dohromady.