Před nedávnem mi v pokojíčku přibyli noví kamarádi. A na jejich počest jsme vymysleli fajnovou hru. Chodím a prstíčkem ukazuju na zvířátka a máma mi říká, to je žirafa, Terezko, nebo to je sova, beruško... Někdy hrajem i obrácenou verzi, jako že se máma ptá, kde je sova a tak... Ta se dá dobře šidit, stačí když se obšírně rozmáchnu směrem ke zdi a už jsem chválená, jaká jsem šikulka. Občas mámu zkouším, jestli dává pozor a ukážu o kus vedle. A máma mi řekne, to je přece kolo, to je táty kolo. Konečně i pro mě začíná pořádná hra, adrnalin stoupá, zdvihám ručičku co nejvíc to jde a nadšeně hlásím: ko, ko, ko...
Žádné komentáře:
Okomentovat