Babííí

Babička je pro mě synonymem nadšení, radosti a blbostí. A je jedno která babička. Slovo babička je všeuklidňující všeobjímající všelék na všechny neduhy. Každá babička má vždycky k jídlu něco dobrýho, převážně nezdravýho. Od každý babičky mám botičky, takže když chci upozornit od koho je zrovna mám na noze, vypadám, že neumím říct bota. S každou babičkou je novej druh zábavy, na kterej máma prostě nemá grády...
K jedný babičce neomylně trefím do práce a když zrovna v práci není, podlehám zoufalství a odmítám jít vedle třeba na poštu nebo do lékárny. Když za ní jedu na zahradu, je jedno, jak jsem protivná nebo unavená - zvládnu 50 kilometrů opakovat: "babíí, babííí, kakat, kakat..." Kakání naštěstí zvládnu vyřešit sama, ale skákat se dá jenom u babičky.
U druhý babičky zas naši prolomili největší tabu mého dosavadního života - odložili mě k ní na drsnou převýchovu. A k mému velkému úžasu se neodjeli domů vyspat, ale zamířili si to rovnou na pěknou pařbu, a to ne jednou.
Každej dem se mámy ptám, jestli: "Babííí? Babííí? Pudem?"