Herna

Jít do herny u  nás neznamená pomalu propadat gamblerství, ale obyčejně si jdeme hrát ke mě do pokoje. Mám tam spoustu důležitých i méně důležitých věcí. Tak předně ty méně důležité jsou moje pestrobarevné hračky, které mě mají motivovat k bůhví čemu a jsou poměrně nudné. 
Ty důležitější se pak dají rozdělit na trvalé a občasné. Trvalý je třeba mámin eliptikal, kterej skýtá nekonečně mnoho kombinací prolejzání a hejbání tím, čím nemám hýbat. Trvalá je třeba i postýlka, které sice říkáme cestovní, ale momentálně cestuje jen po mým pokoji. A z postýlky se dá bezpečně vystoupit bočním východem (emergency use only), je to jednoduchý - stačí se chytit rukama nahoře, nohy nechat vevnitř a tak dlouho se čumáčkem naklánět, až opustíte postýlku takříkajíc přímo za nosem. Další trvalou věcí je táty kolo, ale od tý doby, co jsem zkoumala řetěz a přehazovačku, ho radši pověsil do nedustupný vejšky, čímž mě okamžitě přestalo zajímat. 
Na občasný věci je ale mnohem těžší se dostat. Patří mezi ně zejména skleněný misky lákavého obsahu, které si k hraní přinese máma, pantofle všeho druhu a vlastnictví a moje lahvička s čajem, kterou tak ráda polívám všechno kolem včetně sebe.