Plenečková nehoda

Poslední dobou hrozně ráda nakupuju. Buď majestátně sedím v kočáře nebo v nákupním košíku, rozhlížím se kolem, jestli ostatní koukají, jak vybírám, čtu etikety, ochutnávám (většinou obaly), nandavám z regálu do košíku a pitvořím se na paní prodavačky, aby prohodily třeba něco ve smyslu: "To je ale krááásná holčička..." nebo "Ta má ale kukadla..." nebo "A jak pěkně sedí..." Ovšem když už to trvá moc dlouho, je víc než jasné, že se může plenečka zaplnit víc, než je schopna absorbovat, byť je to pemprska nejpemprskovatější. Přebalovací pultík už mají leckde (i u nás na Krakově!), ale když už je mokrý i oblečení... Tak to naši řeší následovně:
Máma: Skočím nahoru do CAčka koupit nový body...
Táta: Počkej, tak to vysušíme, ne? A skočil mi vysušit body i gaťata pod fén na ruce a vrátil se s krásně teplounkým oblečením. 
Musím říct, že v kategorii praktických nápadů rozhodně vede táta.