úterý 25. února 2014

Jaro na horách

Když je jaro na horách, tak je ideální čas sbalit prkna a vyrazit hledat sníh... Cesta byla dlouhá, za celých 300 kilometrů mi jen lehce přes síťku jarní sluníčko šimralo tvářičky, na oběd jsem si z auta vyšla dokonce jen v šatičkách. Jo jo, těšila jsem se na koulovačku a místo toho jsme první den hrdinně vyrazili na rozhlednu. Brodili jsme se bahnem (!), a když jsme dosáhli téměř vrcholu kopce, nepotkali jsme rozhlednu, nýbrž opět - jarní sluníčko. Zasvítilo mi do očiček, tak jsem si radši trochu schrupla. Z rozhledny "je to asi kilometr, to nemůžete minout" se stala několikakilometrová túra, až jsme z toho museli skončit v hospodě. A jelikož mi naši nevzali svačinku (!), slupla jsem tam jednoduše celý rohlík s máslem. 
Jsem prostě už velká holka. Že jsem se pak i postarala o večerní zábavu, nemusím snad vysvětlovat. Byl tam s námi od Longa Matýsek, o celé 4 dny starší, o celých 7 cm delší a o celé kilo lehčí :-). Ale hlavně žádnej pařmen, v osm večer byl tuhej a pro mě ten pravej mejdan teprve začínal. Nic ti mladí kluci dneska nevydrží. Ještě že strejda Harry vydrží všechno.
V sobotu jsme ale ten sníh konečně našli. Vedla k němu sice cesta bahnitá, ale byl tam. A táta mě na něj úplně celou zaparkoval. Každej pak ke mě mohl přijet, elegantně zabrzdit obloukem a nahodit mi kočár kupou těžkýho morkýho sněhu. Táta koupil jednu permici, chvíli se svezl a světe div se, máma dojezdila druhou půlku. Jenže začalo pršet, mámu jsme tam radši nechali napospas sjetýmu vlekaři a zalezli všichni do hospody. 
Na podvečer jsme ještě zajeli na koupálko do aquaparku v Rýmařově (ano v tom divném městě, kde lidi kradou za bílého dne, děti chodí s cígem v puse a ze všech koutů čpí bída), kde se mě (nejen) naši snažili co nejvíc unavit (abych snad brzo spala nebo co?), ale trochu jsem se prospala v autě a už jsem byla zase absolutely refresh na další večerní řádění. Střídavě mě sice nosili nahoru, vypadali jako by mě uspávali a pak si dole vyměňovali blikající a chrochtající chůvičku, ale nejmíň do deseti jsem to zas vydržela. Jo!


Žádné komentáře:

Okomentovat