Magické hračky - počítač a myš

Poslední dobou jsem si všimla, že mě táta nenápadně zanedbává... Hraje si se mnou a přitom kouká na televizi, bere si mě do ruky, ale přitom se víc zajímá o počítač... Houpe mě na kolenou, ale přitom se nejčastějc něčím živí... Říkám si, jak bych ho tak nejlépe zaujala, aby si se mnou hrál? Třeba "Takhle jedou páni..." se mnou nehrál nikdy a přitom je to děsná legrace. Že bych od něj vzala dráhu? To zas ne, jednak bych natuty žuchla z postele a jednak by to měl moc snadný. Že bych začla křičet? Taky blbý, to nebejvá moc nadšenej... Co ukrást myš a střelhbitě ji strčit do pusy? To zabere jen na chvíli a ještě mi ji okamžitě vezme a navíc schová. A pak mě to napadlo! Když jsme tuhle před pár dny zase spolu koukali do počítače, šmahem jsem na klávesnici stiskla tajnej a děsně složitej kód a způsobila, že:

• rolovací kolečko myšli přestalo rolovat
• delete a backspace přestal deletovat a backspacovat
• klávesnice se změnila nejmíň na tchaiwanskou abecedu
• ve wordu nešlo psát vůbec

Táta nejdřív zblednul, pak zrudnul, pak ani neměl slov, pak jich měl zas hodně... No ale nakonec mě šel vykoupat. Zabralo to, hráli jsme si s kačenkama! (Jen máma musela slíbit, že to zkusí napravit - ale byla na to stejně krátká - ten kód totiž nikdy nikomu neřeknu!)