Zubiska

Poslední dobou, začalo to tak někdy před Vánoci, jsem měla dost často takový mrzutý nálady... Znáte to: "Ani jíst mi nechutná... Ani spát mi nechutná..." Dopoledne jsem přestala spát úplně, odpoledne mi to vydrželo jen chvilku a každej druhej večer jsem radši samou mrzutostí z postýlky hupsla rovnou zpátky tátovi do ruky. Ve vzácných chvilkách, když mě přecejen přepad úsměv, máma začala s novou hrou: "Ukaž zubiska...!" Při hře "Ukaž se... Kde jsi? Já Tě nevidím... Kuk!" je to jednoduchý, kouknu, vykouzlím svůj dokonalý úsměv a máma je nadšená. Ale co teď, ukaž něco, co Tě bolí, ale ještě to nemáš? Babo raď. Nakonec to máma stejně našla. Táta to chvilku bojkotoval a tvářil se, že rostou nejdřív horní a máma vidí trávu růst, ale máma u mě dole v pusince fakticky našla pravý a nefalšovaný - ZUBISKO. Hned se mi líp usínalo. Vystoupila jsem zas o stupínek výš, přestali mi doma říkat Bezzubko, chvíli jsem byla Jednozubka a teď jsem novopečená Dvojzubka.