...tak to je moje heslo posledních dní! Jeho jádro pochopitelně tkví v tom, jak vskutku ve vteřině opouštět výchozí stanoviště. Převalovačka - natahovačka - sápačka - půlodvalovačka a zase sápačka. Tím je zdolaný celý letiště. A pak ze sedu překlápěčka - sápačka - zaháčkovačka o zábradlí a výsledek? Vykláněčka z postýlky. Táta už mi už ale snížil v postýlce dno. Vždycky, když se někam dostanu, naši vymyslej nějakej obrannej fígl. Ale je to jako se zlodějem - jsem vždycky o krok napřed...:-D
Btw. Poslední fotkou bych si dovolila utnout spekulace o dýlce svých pomalu blonďatících se vlásků :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat