Dospělácká snídaně

Před pár dny jsem překročila magickou hranici půl roku. Vypadalo to, že to nejspíš nic neznamená, ale postupem času mi došlo, že už jsem vlastně dospělá. Tak předně - posledních pár dní statečně odolávám večerce v sedm a už jsem to s tátou vydržela táhnout nejmíň do půl desátý. Naši mě pouští na mejdany u kámošů, pravda, sice zatím jen s doprovodem, ale i tak je to dobrý. Ochutnala jsem prvně krupicovou kašičku na dobrý spaní (ale stejně jsem si radši dala ve čtyři malý intermezzo a vykřičela si mlíko). Pomalu, ale jistě, jsem odrostla dupačkám a můj šatník se skládá z šatiček a kalhot dospěláckýho střihu. Místo miminka v naší mega family vystřídala Natálka. A k snídani si konečně můžu dát s tátou housku a kafe.