Už jsem velká. Teda musím být velká...

S příchodem mojí malý sestřičky, kterou bych mimochodem samou láskou nejradši celej den pusinkovala, se ze mě stala ještě větší holka, než jsem si myslela. Nejenže můžu s mámou slopat pívo, ale mám i spoustu povinností, který chtě nechtě musím dělat sama. Jestli tím donedávna naši jenom vyhrožovali, tak teď už mi s žádným oblíkáním nebo čištěním zubů fakt nepomůžou. Je to otrava bejt samostatná a někdy si připadám velká až moc. A Karolínka jenom řve nebo se krmí, chvilinku spí a pak se zase krmí nebo řve. Ještě že mám tátu. Vozí mě na bazén, na Joudrs (jednou ze mě bude softballová hvězda) a na vejlety. Jednou to Karolínku všechno naučím. Teda až přestane tak řvát.