Ve dvě třicet: A sakra, asi mi odtekla voda. To je pěkný, stihla jsem naspat sotva dvě hodiny, to ten porod bude vypadat... To zaspim. Zavřu oči a dělám jako že nic. No dobře, tak tohle nezaspim. "Táto, je to tady, jedeme do Podolí." Neodpustím si poznámku: "Neboj, Praha bude volná, jako minule." Berem telefon, vytáčíme dědu a se slovy: "Promiň, tati, naše děti se začínají rodit zásadně v noci." se chystáme na cestu. Už v Kobylisích úpim: "Nemůžeš jet nějak... míň hrbatě?" "Promiň, a to Tě čeká ještě Hlávkův most." Přestávám mít ráda Prahu.
V pět už mám náramek hospitalizovaného. "Jak se cítíte, paní magistro?" Tak já celou noc nespím, cestuju v kontrakcích přes celou Prahu a oni si tady místo toho, aby mi řekli něco jako nebojte, nebude to bolet a za chvilku je to hotový, hrajou na tituly? Přestávám mít ráda doktory.
V devět hodin už mě to přestává bavit. Do čeho jsem se to navezla? Měsíc je tady v tom ústavu všechny přesvědčuju, že chci rodit přirozeně a mě to, na pouhý 1 cm a s prognózou, že to nevypadá na postupující porod, přestává bavit. A lepší to nebude. V duchu si říkám, ještě jedna kontrakce a řeknu jim, uspěte mě, řízněte mě, udělejte to za mě. Přestávám mít ráda všechny svý smělý předporodní plány.
V jedenáct hodin už nemám čas přemýšlet o nějakých plánech, začlo to nějak rychle postupovat, jedinou mojí starostí je, ať už ze mě proboha sundaj ten monitor nebo jim ty hadice utrhnu. Jak chcete něco prodejchat, když se nemůžete pohnout? Přivázanej vorvaň. V posledním tažení. Přestávám mír ráda všechno, všechny, všude.
Ve třináct hodin už se pomalu chystá finále, kroutím se jako had, porodní asistentka mi dodává naději, že to všechno půjde dobře. Porodní sál se plní lidma, dohlíží na mě i pan primář, pro jistotu připravuje kleště, ježišmarja jen to ne, dětský sestry, všichni vyhlíží miminko. Ale ono furt nic.
Ve třináct čtyřicet pět se najednou vyloupla. Krásná, malá, roztomilá. "Pane bože, táto, koukej, to není možný... Ono se nám to opravdu společnými silami povedlo." Taková úleva. Začínám mít ráda celej svět.
Žádné komentáře:
Okomentovat