Předně, co se jídla týče, nemám ráda sladké a nikdy nejím u televize. Tudíž nikdy máma nepřijde na to, že kdybych byla zaujatá včelkou Májou, nechala bych se nakrmit i jídlem, o kterým jsem bytostně přesvědčená, že mi nechutná.
Nikdy nevyžaduju koupání už od rána, jelikož si plně uvědomuju nesmyslnost tohoto požadavku, když jdu dvakrát za den na hřiště a přinesu si písek v botech i kalhotech i kapsách i kapuci... A od tý doby, co se naplněnou bábovičkou pokouším imitovat telefonování tátovi, tak i v uchu.
Nikdy nikam nešplhám, abych vzápětí mohla padat z dostatečný výšky, která zaručí i několik modřin v jednom obličeji. Nikdy nelezu po nábytku a nevylehávám si na poličce za mohutného pokřiku: "Hají, hají..."
Nikdy nevisím na dveřích, když táta jde do práce a nikdy by mě nenapadlo u toho křičet: "Táta, tam, pojď..."
A zásadně nikdy se nevztekám.
Žádné komentáře:
Okomentovat