Jako po těžkým mejdanu

Každej občas nemá svůj den. Někdy je mi prostě do breku už jenom prostě proto. Jíst mi nechutná, spát mi nechutná, s tátou mě to nebaví a máma je prostě ohraná. Nejsem dobře vyspinkaná, tak si každou chvíli kňournu, bojuju s tátou o myš, tak mu taky nálada klesá a máma se tváří přísně, že bych měla už dávno spát. Každej má tak nějak narušenej program, takže na sebe trochu vrčíme. Naštěstí se to nestává často a když už, tak zhruba v deset až jedenáct padnem totálním vyčerpáním.