Rodinná cyklistika je...

Terezka: Je to něco jako jízda autem, ale nejede se nikdy moc daleko. Člověk se může rozhlížet všude kolem, ofukuje ho lehký vánek, po lehkém terénu to s ním docela dobře houpe (pokud teda táta neskáče z obrubníku, to už tam trochu lítá) a rozhodně se nepředře. I schrupnout se dá. Ale ta helma, to mi naši udělali fakt naschvál. Nic příjemnějšího jsem teda fakt na hlavě neměla.

Máma: Je to po dvou letech úžasnej pocit, projížďka paráda, lehkost, volnost, nikde žádnej kočár. Konečně chvíli sama.

Táta: No jako ty brďo, to těžiště je fakt úplně jinde, pruží to jako blázen a občas tam Terezka mlátí helmičkou. Máme spolu se vším všudy pomalu 120 kil, ale do kopce dobrý (pozn. stále hladce ujíždíme mámě), teda až na to, že se mi to má tendenci neustále stavět na zadní :-).