sobota 2. února 2019

Hory jako malované...

Sněhu kam až oko dohlédlo, zima až praští a máma pražsky a lenivě říká: "Jo, jo, my jedem s Karolínkou s váma, aspoň budem na čerstvým vzduchu."
Už když jsme se na parkovišti převlíkali a do kočáru i do auta se neodbytně sypalo a sypalo, tak jí ten humor trochu přešel. Mínus pět? Skvělý. A to je teprv půl desátý. Jo, jo, co by dala za cestu z Prahy do Jizerek přes Ústí jako jiní, ještě zhýčkanější Pražáci, mohla bejt v autě ještě o dvě hodiny dýl a v teplíčku, že? Inu dobrá, zatímco my jsme elegantně brázdili kopec, máma testovala, co kočár umí. A umí toho zatraceně dost, ani zima jí nestihla bejt.
Cestou zpět i táta testoval, co čtyřkolka umí. A umí toho taky dost. Ani strach nestihla máma mít.


 

Žádné komentáře:

Okomentovat