Beskydy

Na tuhle dovolenou se máma pečlivě připavila. Strašně chtěla jet do hor, kde nikdy nebyla. Dlouho vybírala ubytování, aby splnila nejrozličnější požadavky celý rodiny. Chtěla děti vypustit z apartmánu rovnou na zahradu na hřiště... Večer sedět u vína, mít kuchyňku na vaření teplých večeří a tak dále... Koupila krosnu na Karolínku a představovala si, jak romanticky budeme chodit po horách.

Většinu z předsevzatého se jí skutečně podařilo splnit. Jen to vláčení dětí po horách myslela, že bude snazší. A tak si zhýčkaná pražská rodina vyjela autem na Pustevny, zaplatila nekřesťanský parkovný, nechala se zbuzerovat šéfem zeměkoule (ehm parkoviště) a vyrazila na Radhošť. Očekávajíce túru, vytáhli naši krosnu a vyrazili slavnému Radegastovi v ústrety. Jaké pak bylo jejich zklamání, když zjistili, že až na vrchol Radhoště vede asfaltová highway, po ní dupe bambilion lidí (asi se sem dočasně přesunul Václavák) a u Radegasta se stojí fronta na fotku, vám snad ani nebudu vysvětlovat. Že originál sochy Radegasta stojí v pražské zoo, jen pár km od našeho domova, už je asi nikterak nerozhodilo. 
Jo jo. Život je hořký. Bohužel.