Šumavo, šumavo...

Terezka: A proč musíme chodit?
Máma: Aby nám nezlenivěly nožičky.
Terezka: A kdy už tam budem?
Máma: Jako kdyby jsme šli několikrát ze školky a do školky. 
Terezka: Kdy si dáme pauzičku?
Máma: Vždyť jsme ji měli před chvílí.
Terezka: Mami, můžeš mě ponést?
Máma: Až půjdeme do kopce, tak tě poponesu.
Terezka: Mami, už jdeme do kopce?
Máma: Ne, to ještě není kopec.
Terezka: Mami, proč tam jdeme?
Máma: Abychom viděli něco novýho, co ještě neznáme.
Terezka: Mami, mě to nebaví.
Máma: Mě to tvý kňourání taky nebaví a taky si nestěžuju.

A tohle se opakuje i několik kilometrů.

Táta: Terezko, pojď, hodíme tam kus dřeva a budem splavňovat lodičku.
Terezka: Hurá, tak já poběžím vedle ní...  

A tohle se taky opakovalo několik kilometrů, jen cestou zpět.