Sportovec teoretik

Jsem sportovec tělem i duší. Jednak to mám v genech a jednak... se dokážu pro věc vždycky rychle nadchnout. Bohužel mám v genech i značnou dávku lenivosti. Takže vždycky když na nějakej ten sport dojde (pominu-li fakt, že jsem vášnivá fanynka biatlonu a z Martina Fourcada jsem úplně na větvi), velice záhy zjistím, že to nejde samo, ale musí se u toho jaksi makat. No dobrá, pro nějaký to selfíčko se ještě obětuju, ale jak jde do tuhýho, mám pohotově připravenu andělskou tvář a nevinnou větičku: "Mami? Můžu si dát pauzičku?" Když nevyjde pauzička hned dvě minuty po začátku, neváhám použít už dávno prokouknutej mámin fígl: "Mami? Když už jsem se dlouho snažila, můžeme si dát zmrzlinku?" No ale tentokrát jsem to trochu přepískla, protože ke zmrzlince bylo daleko a mamka se značnou dávkou škodolibosti povídá: "No když si tam dojedeš..."