Vánoce

O Vánocích je všeho hodně. Hodně dobrot, hodně řízků, hodně dárků. Taky jsem přišla se svou sváteční troškou do mlýna a přidala hodně zlobení. Máma říká, že do mě asi při Mikuáši vlezl nějakej čertík, kterej se mnou pěkně cvičí. Ale já vždycky říkám: "Ne, já nejsem četík, já jsem Terezka. Veselá Terezka." A nasadím nejvíc negativistickej výraz doplněnej hrozivě vyhlížejícím zvednutým ukazováčkem.
Už je to tak. Naučila jsem se vzdorovat a hojně tuto komunikační strategii využívám. Protestuju proti jídlu, i když mám vlastně hlad, takže to mámu dohání k šílenství, protestuju proti spaní tak vehementně, že jsem se naučila přes skříň vylézt z postýlky, a protestuju proti tradicím. V nestřeženým okamžiku jsem totiž své nové kladívko od Ježíška velice dobře využila k roztloukání skleněných vánočních ozdob.
Jen máma s tátou jsou z těch Vánoc nějaký utahaný.