Zákon číslo jedna: Nenechat se do postýlky ani uložit. Popřípadě se z ní zase hodně rychle vykřičet.
Táta s mámou večer. Po večeři, unavení, plánují si každý řešit svoje drobné starosti nebo mluvit o nedůležitých věcech, o kterých jistě mohli diskutovat celý den.
Zákon číslo dva: Vůbec neusnout. Nechat se uložit do postýlky, vypít svoji večerní dávku, na 10 minut být ticho a pak - vystřelit zpátky k našim.
Táta s mámou hodně pozdě večer. Ulehnou, zachumlají a přitulí se k sobě. Špitají si něco na dobrou noc a po celým dnu se vyloženě těší na spánek.
Zákon číslo tři: Probudit se a neúnavně se dožadovat pozornosti a když ne pozornosti, tak alespoň mlíka.
Táta s mámou ráno. Z nepochopitelných důvodů mají ještě noc.
Zákon číslo čtyři: S co nejlíbeznějším úsměvem (a za pomoci lomcováním postýlky, stěhováním postýlky od zdi, broukáním neidentifikovatelných melodií a pouštěním hudebních hraček) začít den už tak mezi šestou a sedmou.
Žádné komentáře:
Okomentovat