Tátovi bylo třicet...

Je to hrozný, ale je to tak. Říkáme mu s mámou staroušku, zejména když přijde utahanej z tréninku a nestihne si v práci moc odpočinout. Nebo když přijede z volného (rozuměj takového, kde si může dělat, co chce, spát, kdy chce, nemusí se o nikoho starat) vejletu. To se jeho stáří projeví v té nejhorší možné kombinaci s lehkomyslností - promrhá totiž, ano, řekněme to naprosto otevřeně, vyplýtvá dvě noci bez mého roztomilého nočního uplakaného neštěstíčka, na bohapusté popíjení, ba co víc, na přetřásání tisíckrát přetřesených historek a dalších motorkářských světaproblémů. A přijede s naprosto mylnou představou, že si doma odpočine. Heh! :-)