Víte, podle čeho poznáte, že Karolínka už chodí? No prostě se na ni podíváte a vidíte: šibalský výraz, pusu od ucha k uchu, roztomilost sama.
A víte, podle čeho poznáte, že chodí v Čechách? Podle toho, že vám paní pokladní řekne, že chodící děti platí vstupný. Ok, chápeme, ale nevzdáme se bez boje. Vytáhneme z kapsy největší trumf: "Ale vždyť je to kojenec! Nemá ještě ani jeden rok!" Nevadí, chodící platí, uvázaní v šátku neplatí. A těm zas můžou bejt třeba tři.
Nu dobrá, už víme, že máme doma druhou velikou slečnu.
Nějak se nemůžem rozhodnout, jestli už v Praze vítat jaro nebo na horách ještě užívat zimy...
Máma po večerech moc pracuje a málo bloguje...
Jako každý rok jsme byli na horách i s motorkářema. A poprvé jsem měla delší lyže než nějaký dospělák!
